Děkovná bohoslužba k 34. výročí úmrtí P. Šuránka
Deset kněží, čtyři bohoslovci a pár desítek věřících z domácí farnosti, ale převážné z okolí se sešli v úterý 8. 11. v kostele svatého Jakuba Staršího v Ostrožské Lhotě. Při mši svaté, které předsedal generální vikář olomoucké arcidiecéze Mons. Josef Nuzík, společně prosili o nová kněžská povolání a svatost kněží.
Stalo se tak u příležitostí výročí úmrtní služebníka Božího P. Antonína Šuránka, který se zde nejen narodil, ale je zde i pohřben. P. Šuránek celý svůj kněžský život obětoval pro formaci kněží a v letech 1929 - 1948 a 1968 - 1970 byl spirituálem kněžského semináře v Olomouci. S našim krajem je navíc spjat i tím, že se během svého života snažil o posvěcení a oživení poutního místa Svatý Antonínek a obnovu víry na celém Slovácku.
V homilii Mons. Nuzík zmínil i část textu z knihy Rok v semináři s P. Šuránkem. Šuránkova slova byla tenkrát směrována na bohoslovce, jímž se snažil, co by dobrý spirituál, dát pár správných bodů a podnětů před prázdninami. Mons. Nuzík vybídl k zamyšlení, jestli by tehdejší rady, nebylo dobré aplikovat do života každého z nás a nejen o prázdninách.
Krátká reportáž z Noevin zde
Rok v semináři s P. Šuránkem, pro tisk uspořádal P. Alois Kotek, str. 176
(Pozn: Texty týkající se P. Šuránka, které později vycházeli knižně, jsou sestaveny z jeho bodů a poznámek. Proto se nám některá část může zdát být velmi stručná.)
"... „Posvěcení dne, týdne, měsíce. Pevný řád je jako zábradlí, kterého se držíme. Serva ordinem, et ordo servant te (Zachovej řád a řád zachová tebe.) Sebezápor se dobře vyplácí. „Uplynuly jejich dny v marnostech, jejich roky ve spěchu."
Mít řád, rám, naplnit! Aby každý den byl drahokamem pro nebe! Začněme večerem - na tom záleží ranní vstávání a od toho pak závisí pravidelně úspěch dne. Kdy chodit spát? Nedat se zdržovat zbytečnostmi. Večer brzo doma. Varovat se potulek. Temnota ani soumrak pro nás není. Chceme mít čistou fantazii. Blažený muž, který je bez poskvrny! Veliký majetek. Včas doma. Na večeři doma. Stanovit si dobu, kdy nejpozději. Spánek je důležitý. Čím více, tím lépe. Nenechat zpytování svědomí, celou večerní modlitbu a přípravu na rozjímání až na poslední chvíli. ... Celkem platí: brzo chodit spát. Když ulehnu, kříž.
Kdy chci zítra vstávat? Přesně stanovená hodina. Která bude má první myšlenka? Pod ochranu tvou, Anděle Boží. Neškodilo by políbit ruce, mají se modlit. Kdo si stanoví řád a dobrovolně se zaváže věrně jej plnit, otuží vůli. Kolik lidí se nechává v životě hnát náladami! Nejdou samostatně, zpříma. Vážný člověk se neutíká k výmluvě, že řád nemohl dodržet. Chtít! Bez smilování nechat zábavy, společnosti, odpočinku, když udeřila hodina, která mi už nepatří, kterou jsem si po dobré rozvaze na začátku prázdnin určil pro povinnosti! Nedat se odvádět zprava ani zleva. Šťastný muž, který (byl shledán bez vady), mohl přestoupit a nepřestoupil, činit zlé a neučinil. Proto je upevněno jeho štěstí od Pána. (Epištola)
Ovládání fantazie hned ráno znamená usnadnění soustředění během dne! Ranní modlitba a rozjímání. ... Bez rozjímání se snadno ztrácí sebekontrola a žije se v sebeklamu. „Jejich dny uplynuly v marnostech."..."