Kněží se modlili za vlastní posvěcení a s věřícími vzpomínali na P. Šuránka
Fotografie si můžete prohlédnout na webu Člověk a víra zde a zde
Další foto je zde
Již osmkrát se v Ostrožské Lhotě sešli kněží, aby se společně modlili za vlastní posvěcení. Setkání se koná první úterý v měsíci listopadu, kdy si připomínáme výročí úmrtí služebníka Božího P. Antonín Šuránka. Narodil se zde, chodil do školy a je zde i pohřben. Život P. Šuránka byl zcela zasvěcen formaci kněží, bezmála čtvrt století vychovával kněžský dorost. Na své svěřence nezapomínal ani v době, kdy úřad spirituála nezastával.
Mši svaté 4. 11. 2014 předsedal arcibiskup Jan Graubner, který sám patřil mezi jeho žáky.
Při mši svaté se všem přítomným snažil vysvětlit podstatu modlitby P. Šuránka. Je sestavená z textu, který napsal P. Šuránek v internačním táboru v Ževlivu v červnu 1952.
Buď můj život čest a chvála Boží,
jiným růže, sobě trní, hloží.
Být jak zrno, skryté v Boží zemi,
hrstka kvasu, o níž lidé neví.
Šířit radost, bolest nechat sobě,
hledat slabé, sílit, těšit v mdlobě.
Nehledat práv, plnit povinnosti,
chudý ve všem, bohatý jen v ctnosti,
opravdový až do morku kostí.
Sebe zapřít, stavět na milosti,
obejmout kříž, drtit změkčilosti.
Jiným sloužit, sám si sloužit nedat,
v oběť lásky sebe na kříž zvedat,
pobloudilé v náruč Boží volat,
zlobu láskou přemáhat a zdolat.
Nic nechtít a všechno dát,
Boha v bližních milovat!
S Matkou Boží pevně stát,
v dobrém růst a vytrvat!
P. Šuránek o kněžství:
... Věnovat se lidem! Živým lidem! Jejich duším!
Jejich radostem i strastem!
Pracovat s nimi, potit se s nimi, krvácet s nimi,
nést na vlastním těle jejich rány.
Rvát se spolu s nimi – se všemi překážkami na cestě za štěstím časným i věčným. ...
Služebník Boží Mons. Antonín Šuránek (29. 5. 1902 Ostrožská Lhota – 3. 11. 1982 Petřkovice, pohřben v Ostrožské Lhotě)
Kněz, dlouholetý spirituál olomouckého kněžského semináře. V letech 1951 – 55 bezdůvodně obviněn a internován v klášteře v Želivě. Opakovaně mu byl odebírán státní souhlas pro vykonávání kněžské služby. Tvrdě pracoval i jako dělník v cementárně ve Štranberku.
Po celý svůj život se snažil o posvěcení kopec sv. Antonína na Blatnické hoře. V určité roky zde i bydlel. Pořádal duchovní promluvy pro všechny věkové kategorie, pro mnohé se stal vyhledávaným zpovědníkem a duchovním rádcem.
Zemřel v pověsti svatosti. Přátelé, žáci a lidé z jeho okolí začali shromažďovat dokumenty týkající se jeho osobnosti a usilovat o jeho kanonizaci. Po úspěšném kanonizačním procesu v olomoucké diecézi byl materiál zaslán do Vatikánu, který jeho platnost roku 2000 potvrdil.
