Kněz ryzích charakterů

Služebník Boží P. Antonín Šuránek (*29. 5. 1902 † 3. 11. 1982) byl podle slov pamětníků kněz ryzího charakteru. Již krátce po jeho smrti začali shromažďovat písemné materiály a sepisovat vzpomínky.
Lid se odvolával na jeho příklad důsledného života víry a vroucí lásky ke všem lidem, i k těm, kteří mu činili příkoří. Nelze se divit, že roku 1996 začalo šetření ohledně jeho svatosti v olomoucké diecézi. Tento proces byl 21. září 1999 ukončen a shromážděné materiály byly odeslány k dalšímu šetření do Vatikánu. Vatikánská kongregace potvrdila jeho správnost roku 2000. Nyní následuje šetření ve Vatikánu.

Co si představit pod ryzím charakterem a svatostí kněze, nám přiblíží ukázka z knihy bl. Jana Pavla II.

... Protože je kněz ve stálém styku s Boží svatostí, musí se stát svatým. Sama jeho služba ho vede k volbě života inspirovaného evangelijním radikalismem, což vysvětluje, jak je pro jeho život nutný duch evangelijních rad: čistoty, chudoby a poslušnosti. V této souvislosti také kněz chápe specifickou potřebu celibátu. Odtud zvláštní potřeba modlitby v jeho životě: modlitby, která pramení z Boží svatosti a která je zároveň odpovědí této svatosti. Jednou jsem napsal: „Modlitba utváří kněze a kněz se utváří modlitbou.“ Ano, kněz musí být především mužem modlitby, musí být přesvědčen, že čas věnovaný důvěrnému setkání s Bohem je nejlépe využitý čas, protože prospívá nejen jemu, nýbrž i jeho apoštolské práci.

Jan Pavel II.: Dar a tajemství, Nové město, Praha 1997

Nezapomínejme však, že svatost je úkol každého z nás!